Všechny významné standardy a metodiky (vyjma ISO 21500) poskytují a propagují možnost certifikace projektových manažerů. Především se jedná o certifikaci jednotlivců, konkrétních osob (na rozdíl od např. certifikace ISO 9000, která je svázána s trvalou organizací jako celkem). Porovnání certifikací mezi sebou je poměrně náročné, protože každé schéma je poněkud odlišné a zaměřuje se na jiné aspekty a zkouší jiným způsobem.
PRINCE2 certifikace a PMI certifikace prověřují jednotlivce v podstatě pouze formou zkušebního testu, v němž uchazeč prokazuje především znalost příslušného standardu formou abcd otázek (byť např. u PMI řadu otázek nelze správně zodpovědět jen na základu informací v PM BoK, tedy bez určité praktické zkušenosti a znalosti kontextu).
IPMA certifikace se pak snaží zaměřovat nejen na znalosti, ale i na osobnost kandidáta a proto používá širší paletu zkušebních prostředků. Kromě písemné zkoušky, která zahrnuje jak ABCD otázky tak otázky otevřené, čeká na kandidáty vyšších stupňů certifikace i pohovor s dvojicí zkoušejících – což je ve srovnání s ostatními modely zcela ojedinělé. Pouze u IPMA certifikace kandidáta někdo vidí a může jej posoudit i po lidské stránce, nikoliv pouze na základě ABCD testu.
Pro vyšší stupně certifikace je obvykle, kromě prokázání znalostí, potřeba i přesně definovaná praxe (výjimku tvoří pouze PRINCE2, který ani pro vyšší stupeň Practitioner praxi nepožaduje). Jinými slovy, IPMA a PMI uznávají, že naučit se teoreticky veškeré procedury ohledně řízení projektu prostě nestačí k tomu, aby byl z člověka dobrý projektový manažer a tak je potřeba vnímat i ty nejnižší stupně certifikátů – dotyčný prokázal určité znalosti. Nic více, nic méně.
Bez zkušeností a jistých schopností to ani nejde. Je to obdobná situace, jako když se někdo z knížky naučí, jak řídit auto a poté o sobě prohlašuje, že umí řídit. Posadit se za volant a jet do města je ale ve finále něco úplně jiného. A někdo má schopnosti být skvělým řidičem, jiný ne.
Proto také IPMA a PMI mají všechny certifikáty, včetně těch nejnižších, omezené na určitou dobu platnosti tak, aby vždy prokazovaly aktivní znalost. Pro porovnání – nejnižší stupeň PRINCE2 Foundation je platný doživotně.
Samozřejmě i vyšší stupně certifikátů je potřeba brát s určitou rezervou. Ve většině případů dotyčný prokázal určitou praxi v řízení projektů a také související znalosti. Opět nic více, nic méně. Jestli bude vhodným projektovým manažerem pro danou organizaci, záleží na spoustě dalších faktorů.
Nicméně, pravděpodobnost, že kandidát s nějakým vyšším certifikátem (PMI PMP, PRINCE2 Practicioner, IPMA C a B) bude vhodnějším kandidátem než člověk se základní úrovní (PMI CAPM, PRINCE2 Foundation nebo IPMA D) nebo dokonce úplně bez profesní kvalifikace je řádově vyšší. Proto je vždy vhodné se zaměřit spíše na vyšší stupně, bez ohledu na zvolený standard či certifikační model.
O porovnání certifikací z pohledu HR pracovníka jsme dříve napsali i tento článek.
V případě jakýchkoliv dotazů se neváhejte ozvat.
Certifikovaný projektový manažer IPMA ® Level B a PMI® Project Management Professional, Certified SCRUM Product Owner. Absolvent FSI VUT v Brně.
Ředitel a jednatel poradenské a vzdělávací společnosti PM CONSULTING s.r.o. Zabývá se především optimalizací systému řízení projektů v organizacích a vývojem simulačních her sloužících jako trénink projektového řízení.
Projektovému řízení se aktivně věnuje od roku 2001. Dříve působil jako specialista na volné noze, krátce jako projektový manažer ve firmě Logos, a. s., a ještě dříve působil několik let ve východočeské společnosti Mikroelektronika, s. r. o., kde zavedl projektové řízení, zastával pozici vedoucího projektové kanceláře (Senior project manager) a řídil velké mezinárodní projekty (Evropa, Jižní Amerika).
Je vedoucím autorem několika knih o projektovém řízení, např. „Projektový management“ nebo „Projektový management v praxi“.
Pozn.: Článek byl převzat a upraven z pm-wiki na webu pmconsulting.cz.